Humor ke mně pasuje. Snad proto, že svou nahodilostí vyvažuje hloubavost v hudbě a přísnou systematiku při psaní. I s vtipem to ale může být složitý. Situační humor je skvělá disciplína – jenže být vtipný na povel, to je docela jiný cappuccino (ano, být vtipný je opravdu těžké…).

I když humor ovlivňuje i moji ostatní tvorbu, rozhodl jsem se tvořit obsah také čistě úsměvný. Tak vznikaly divadelní scénky s prvky muzikálu, kterými jsme s kamarádem rozehřívali publikum hned na několika svatbách. Tak přišly na svět absurdní audiopovídky o panu Vejcopuchovi, navěky nedokončený teleportační konstrukt o Eternovi Rebeldovi, až se nakonec po řadě humorných pokusů a strnulých úsměvů zrodil projekt PrehiStories.

Začalo to myšlenkou. Jaký by to bylo, kdyby lidi v minulosti používali smartphony? Asi dost ujetý. Kdyby Kleopatra napsala Caesarovi, že jde večer venčit kobru. Kdyby si Bloody Mary objednala v kiosku Bloody Mary, ne moc pálivou. Pokračovalo to hledáním názvu. Byly jich snad tři desítky, z nichž na hraně soudnosti nejvíce balancovalo pojmenování Aristotelefon. Když už se zdálo, že se žádný sexy název najít nepodaří, cestou tramvají domů z mítinku mě to napadlo. 

„Co PrehiStory?“ píšu parťákovi. „To je dobrý. Co PrehiStories?“ odpoví.

A takhle my se doplňujem už roky. 

Tak vzniklo PrehiStories. Humorná platforma, kde se může všechno a nemusí nic.